Řízení a údržba: Rozhovor s Janem Kopřivou o výdejových automatech

Redakce časopisu Řízení a údržba průmyslového podniku ve svém letním číslem oslovila našeho specialistu na výdejové automaty, aby svým čtenářům přiblížila jejich výhody a použitelnost ve výrobních společnostech. Úryvky z rozhovoru najdete níže.

Celý rozhovor najdete zde.

Zaujal mě váš firemní slogan: „Digitalizace je komplexní a drahá. A země je plochá…“ Máte pocit, že si průmysl hledá cestu k digitalizaci pomaleji?

Záleží to na konkrétním zákazníkovi. Tím sloganem chceme říct, že v rámci vstupní investice jsou náklady nízké a přínosy vysoké. Během koronavirové pandemie to bylo krásně vidět. Zákazníci, kterým bylo jasné, že když nákup na jejich straně či příjem objednávek na naší straně zažívá výpadek, pokulhává i výroba, která ještě fungovat mohla, a tak sami tlačili na zavedení elektronických objednávek. U některých firem se zvýšil tlak na digitalizaci celých objednávacích procesů, u jiných jsme i přesto pozorovali váhání. Argumentovali tím, že výroba nejede, že digitalizace stojí peníze i čas a potřebuje zaměstnance, kteří nejsou k dispozici. Někteří do toho šli po hlavě, jiní zákazníci jsou i nadále, co se digitalizace týče, zdráhavější. V tomto oboru by mohla digitalizace jít rychleji. Oblast IT měla ze dne na den vyřešené téměř veškeré praktické problémy, všichni přešli na nějakou komunikační platformu, dostali notebooky, mohli využívat home office. V odvětví průmyslu je posun pomalejší.

Jak v praxi vypadá odběr materiálu přes tyto automaty? Dokázal byste celý proces popsat?

Praxe je velmi jednoduchá. Uživatel přijde k výdejnímu automatu, přihlásí se buď loginem, otiskem prstu nebo pomocí RFID čipu či karty, což je nejrozšířenější a nejpoužívanější řešení. Po přihlášení se objeví úvodní okno, kde může vyhledávat, a pokud má k dispozici čárový kód zboží, které potřebuje, načte jej. Po zadání požadovaného počtu kusů klikne na tlačítko „vyskladnit“ a automat otevře buď správný šuplík, nebo konkrétní přihrádku dle typu automatu. To je zjednodušený popis celého procesu.

Lze automat využít i na nějaké větší nástroje, nebo je to omezeno velikostí automatu samotného?

Máme tři základní druhy automatů – šuplíkový Smartline, karuselový PickOne a Locker na objemnější díly s možností natažení elektrické sítě pro nabíjení akumulátorů. V případě, že by konfigurace nevyhovovala, máme v softwaru možnost nastavení manuálních skříní, případně i zamčených skříní. Objemnější zboží, například velké vrtačky, rázové utahováky, velká měřidla či dělové vrtáky, je zamčené ve velké skříni a automat při vyskladnění konkrétního kusu místo vydání nářadí vydá klíček, kterým zaměstnanec odemkne skříň, vytáhne požadovaný kus, zamkne a vloží klíč zpět do automatu. Software tak sleduje, kdo má konkrétní kus půjčený. Automat umí vlastně fungovat jako interní půjčovna nářadí, případně měřidel. Dokáže blokovat měřidla na základě kalibrace nebo počtu použití daného měřidla, což si může zákazník nadefinovat.

Jaký druh nástrojů je pro tento systém dodávek nejzajímavější?

To se také různí podle typu zákazníka. Náš automat neřeší dodavatele jednotlivých dílů, které jsou v něm naskladněny. Umožňujeme tak zákazníkům využívat i jiné dodavatele. Nejzajímavější asi bývají obráběcí nástroje a vyměnitelné destičky. Jedna destička stojí třeba i 25 eur, což je na spotřební díl docela vysoká částka. Zákazníci je ale využívají na ochranné pomůcky, kalibry i na své interní náhradní díly a přípravky, které si sami vyrábějí.

Pro jak velkou výrobu/údržbu má takovýto koncept smysl? Je to opravdu koncept pro největší výrobce, nebo mají s automatickým výdejem zkušenosti i menší provozy?

Daří se nám postupně prosazovat i u menších provozů a zákazníků. Z těch menších se stávají střední, rostou. Vyplatí se to zákazníkům řekněme od čtyř obráběcích center a výše.

Dokázal byste alespoň obecně uvést příklad využití u zákazníka? Jak vypadá typický zákazník z hlediska velikosti, oboru, počtu naskladněných položek či automatů?

Máme nasazen automat například u firmy, která má momentálně 50 zaměstnanců, z nichž je zhruba dvacet obráběčů, kteří se střídají u šesti obráběcích center. To je jeden z našich menších zákazníků. Spadá do oboru leteckého průmyslu. Kvůli pandemii mají v současnosti trochu menší objem dodávek, takže automat vzhledem k situaci v leteckém průmyslu nyní trochu stagnuje. Co se týče obratu, v době, kdy jel automat naplno, jím „protekly“ nástroje v hodnotě osmi set tisíc korun za rok.Druhým příkladem může být větší firma s 2 500 zaměstnanci. Využívají celkem čtyři automaty, z toho tři jsou zaměřeny vyloženě na údržbářské díly pro vlastní stroje a jeden automat je v majetku nástrojárny. Nástrojárna funguje jako výrobna specifických dílů pro zákazníka. V této firmě pracují čtyři obráběcí centra a automat je plný z 80 %, mají zhruba 500 různých druhů nástrojů. Jde v podstatě o malosériovou či spíše kusovou výrobu, proto potřebují větší počet nástrojů. Přímo tímto automatem prošlo za minulý rok zboží téměř za dvacet tisíc eur.

Jaký je další potenciál rozvoje této technologie?

Rozvoj hardwaru určitě přijde, ale hodně si slibujeme od dalšího rozvoje softwaru. Je možné připojit manuální skříně, velké liftové systémy atd. Mohlo by dojít k objednávání větších dílů, které do automatů samotných fyzicky nelze naskladnit kvůli velikosti či velkému množství. Teoreticky je možné systém automatu využít ke skladovému hospodářství malých podniků. Momentálně máme funkční propojení se skladovými systémy Kardex Remstar a Hänel Lean-Lift – zjednodušeně řečeno s obrovskými šuplíkovými automaty.